Nestačí jenom přihlížet a litovat, musí se konat !
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

A je to tady!

30. září 2015 v 20:17 | Anet |  INFORMAČNÍ BLÁBOLY
Ahoj!
Je to tady, nový blog je na světě! Prostě mi to nějak nedalo.. Už s prvním článkem se můžete podívat tady : http://ejnyt-world.blog.cz
Jediné v co doufám je, že bude čas. Toho se bojím nejvíc.. Jinak omluvte grafiku apod. je to začátek a na grafiku zrovna profík nejsem, tak uvidíme, co z toho vypadne.. :-D Budu se na Vás těšit na nové adrese!!

Anet :)
 

Zpověď

22. září 2015 v 21:07 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Zdravím! Konečně se mi vrátil počítač z opravny a zase můžu mačkat klávesy. Musím říct, že jsem za těch pár měsíců vyšla ze cviku. No co už, myslim, že to budu mít za chvíli zase v paži. Nicméně.
Četla jsem si mé staré články. Za prvé, ach ta pravidelnost.. Je to můj úhlavní nepřítel společně s dochvilností. Přiznávám, za tohle bych si nafackovala, ale kdo mě zná osobně ví, že to máme v rodině, heh.^^
Za druhé, všimla jsem si, že srpen tohoto roku byl docela filozofickej z mé strany. :-D Dlouho přemýšlím o novém blogu, novém zaměření. Chtěla bych si zkusit blog o zdravém životním stylu. Ani nevíte jak moc.. Ale buď na to prostě nemám předpoklady nebo si ten styl prostě musím zažít. Ikdyž life style je věc, kterou teď hodně řeším a která mě baví. Takže bych se s Vámi mohla podělit o mé pokroky, tipy, zážitky nebo třeba recepty. :-) Možná, že to tak udělám, protože tenhle blog nemá prakticky žádné zaměření..
Nechci ho rušit, ale jen Vás přesměrovat na další pokračování mé tvorby na blogu. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Doufám, že jsem Vám touhle informací aspoň trochu udělala radost. :-)

Mějte se, Vaše Anet :-)

Další výpar mé mysli

10. srpna 2015 v 19:40 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
DALŠÍ VÝPAR MÉ MYSLI
Hladina se mírně vlní a vlny jakoby tančí po směru větru. Kdoví, jestli mohl Poseidon někdy existovat a pokud ano, miloval své mořské poslání? Třeba mu po padesáti letech začaly lézt ty pořád za sebou opakované zvuky vody vrážející do pevniny na nervy. Možná nechtěl ovládat pouze pobouřená moře a oceány. Už nechtěl být zodpovědný za smrt mnohých mořeplavců, kteří možná až zbytečně moc přeceňovali své možnosti. Třeba pády slavných lodí nezavinily jenom náhodné ledovce. Asi si řeknete, že mám jenom hodně velkou představivost a vlastně máte pravdu. Ráda vyvracím jinak jasné věci. Což jste si asi už všimli. Přemýšlím nad tím, proč je moře modré a voda samotná průhledná. Proč je zrovna zelená přirozená pro čistě přírodní produkty? Teď mě tak napadlo. Hodně věcí má v sobě aspoň trochu zelené. Věci, které původně vzrostly z drobných semínek a byly lidmi přetvořeny do něčeho semínkám méně podobného, jsou občas u svého konce napadeny plísní a postupně se spolu s ní mění v zelenou nechutně působící houbu.
Většina mých článků jsou v podstatě o ničem. Jen se snažím vypsat své myšlenky, které nedokážu slovy popsat. Je to pro mě takové vysvobození. Někdo si dá cigaretu, někdo lajnu a já píšu nesmyslné bláboly, kterým pak dám ještě nesmyslnější název.
Přemýšlím, jestli je na mých článcích vlastně něco normální. Začnu psát o moři, jdu přes Poseidona, zelenou houbu a skončím u hodnocení mého vlastního blogu. V jednu dobu píšu dva články za půl roku a pak se něco stane a já se mám pořád chuť hrabat v klávesnici mého mobilu. Pomalu mi dochází, že čtenář, který náhodou narazí na mé články nemůže pochopit můj styl psaní, protože v mém projevu tkzv. "název článku" vlastně vůbec nesouvisí s obsahem daného článku. Ale co už, výše jsem psala, že to většinou bývají jenom výpary z mých běžných myšlenek.
 


Jsme tady! CHORVATSKO 2015 /1

8. srpna 2015 v 15:14 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
.. Aneb. to psaní mě nějak chytlo!

CHORVATSKO DEN 1.
Obrovské hradby tvořené z vysokých hor a nepřátelsky vypadajících lesů. Vy pomalu překonáváte jeden tunel za druhým a přemýšlíte, jestli tohle ujíždění na určité místo má vůbec smysl. Dálniční rychlostí mijíte desítky domů, rezervací, lesů a tajemných zákoutí. Ani vás nenapadne vystoupit a vdechnout zdejší vzduch. Ochutnat místní vodu a projít se po sluncem rozpáleném kamenní.
Jenom obdivne hledíte na jinou krajinu a přijímáte nové obrazy, které si pak zarýváte do své paměti. Zapisujete nové dějiny své mysli. Čekáte, kdy se před vámi otevře velké údolí s modře se třpytijící hladinou.
Potřebujete utišit své smysly, tak myslíte na prsty se zabořující do písku a slaně nakyslí mírný vzduch. Vybavujete si, jak jdete po pláži. Chodidla, která se vám při každém kroku zabořují do písku o kousíček víc. Máte na sobě odrazové pilotky a na hlavě slaměný klobouk koupený speciálně pro tento plážový účel. Smějete se a najednou vám nový příval větru odfoukne klobouk do moře a posadí ho na jemně se pohupující hladinu, do které se opírá právě zapadající slunce. Vám stuhne úsměv a oči zabloudí někam do dáli, jakoby se chtěly vrátit do doby, která se dá přirovnat k pár otočeným stránkám v kalendáři. Tak moc chcete vrátit minulost, že vám zničehonic zvlhne oční okolí a slzy se vám začnou nekontrolovaně kutálet po tváři.
Někdy je těžké příjmout pocit, že to, čemu jste ještě nedávno říkali realita, je jenom prachsprostá minulost. Vámi zaryté obrazy ve vaší paměti se vrací ve snech a když myslíte, že jste smířeni, příjdou bez zaklepání a donutí vás zapřemýšlet.
Probere vás nový příval nečekané zimy a vaše myšlení je zase ve správné sféře. Klobouk už ani nevidíte, ale je vám to jedno, to co udělat měl, udělal. Přiměl vás zavzpomínat, ikdyž z bolestí v hrudi a zajistil, že nezapomenete.
Už vidím moře, asi bych měla konečně odpoutat zrak od poznámek v mobilu a začít zarývat i své dějiny. Zatím nashle.

Zabloudilá myšlenka

6. srpna 2015 v 22:12 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Taky máte někdy tu náladu, směsku emocí, při které se vám vybaví staré vzpomínky a pocity v těch daných chvílích?
Ehm ehm, drama začátky musí být.. Polovina léta 2015 je za náma a při otevření facebooku nám každá druhá stránka vnucuje fotky plačících smajlíků a pořezaných rukou. Statusy jako "Ten pocit, že už jsme v půlce a škola se blíží :'( *říz*" visí naprosto všude a pokud se kvůli přicházejícímu září nepodřežeme, jsme divní. Né, okey, trochu to překrucuju, ale občas si u tohohle "otevřenýho smutnění" mám chuť posvačit pár počítačových kláves.
No a co, že je polovina prázdnin?! Já to třeba vůbec nevnímám, snažím se tenhle drahocenný čas využít naplno (proto taky moje aktivita na blogu tak pokulhává, hihi), neříkám, že by blogování nebyl dobře využitý čas, to vůbec ne, ale čistě pro mojí osobu to není to pravé ořechové. Nicméně, nebudu odbočovat.
Tyhle prázdniny jsou snad první, u kterých vím, že jsem je vážně nepromarnila. Teda, zatím.. Možná to bude věkem a nebo taky možnostmi, které mi s věkem přibývají. Mám větší potřebu zlepšovat vztahy s kamarády, poznávat nové věci a zaměřovat se sama na sebe, zlepšovat svojí psychiku a sebeovládání. Např. jsem poměrně urážlivý a paličatý člověk a když nastane nějaká situace, kdy se moje tak trochu nežádoucí reakce propustí uzdě, snažím se zachovat chladnou hlavu. Tenhle postup mám z učebnic občanky, konečně mi ten předmět k něčemu byl, heh.
Zkuste to taky, máte ještě spoustu času. Měsíc, 31 dní, několik stovek hodin! Takovýho času! Když já si ve svém běžném školním dni najdu třeba jenom hodinku, dvě.. Využijte prázdniny aspoň jako prostor k sebepoznání. Ikdyž jste počítačový maniak nebo celodenní spáč, mějte na paměti, že za těch 31 dní už zase začnou povinnosti, pro některé vyšší, pro některé pořád stejné, ale přesto nějaké. Važte si prázdnin a nemarněte vaším časem, nikdy nevíte, kdy vás zasáhne blesk, když je bez mráčku :-).

Smysl osudu

2. srpna 2015 v 22:54 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Právě jen tak sedím a přemýšlím nad smyslem osudu. Existuje to vůbec nebo se naše životní poslání prostě mění ze dne na den. Z hodiny na hodinu, ba ze sekundy na sekundu. Nevíte, zda za chvíli do Vašeho domu nenaboří auto nebo nepříjde doba ledová. V dnešní době je svět tak nepředvídatelný, že si musíte i omýt plechovku od kukuřice, abyste se vyhnuli smrti z potkaní moči. Třeba už nikdy nebude sníh a pravou bílou přírodní barvu uvidíme jen v grafických úpravách našich monitorů. Všechno se může zvrhnout a někdo omylem odpálí atomovou bombu. Je tolik věcí, které se mohou stát, že si vlastně ani neuvědomujeme, jak se máme skvěle. Jasně, někdo trpí bídou, hlady, narodí se s postižením nebo do špatné rodiny, ale pořád jsou věci, z kterých se můžeme radovat. Narodili jste se pouze s levou rukou? Buďte rádi, že máte tu pravou a vyhrajte s ní basketbalovou ligu. Každý máme své problémy a přesto, že si myslíme, jak máme nejhorší život plný nešťastných lásek, finančních problémů a menších starostí s nadváhou, není možné mít hrozný život. Vždy máte aspoň něco, pro co můžete žít. A pokud to "něco" nemáte, najděte to. Nikdo neříká, že osud je nalinkovaný návod k tomu, jak se dožít ke smrti. Podle mě, se pořád trochu mění, podle vašich nálad, činů a přemýšlení. Nikdy nebude jeden den stejný jako druhý a nikdy se nevrátíte do krásných vzpomínek, které zaplnily Vaši hlavu a zaterasily průchod zdravému rozumu. Vždycky budeme všichni tak trochu optimisti, protože věříme, že do nás ten blesk prostě neuhodí, když je bez mráčku.
Osud je jedno velké neznámo, které každý z nás jednou pozná. Já na něj věřím, díky pár věcem a nepotřebuju ho nějak vyhledávat a nadbíhat němu. Nepřemýšlím nad nejlepším řešením, dělám to, co mě právě napadne a pak se modlím, že jsem to udělala dobře, případně vyčítám špatná rozhodnutí. Ale co, všichni někdy chybují.
Dejme tomu, že tenhle článek je postaven na jednom zážitku a myšlence, která se kvůli nějakému důvodu odtrhla od dlouhému průvodu jiných. Možná si z toho něco vezmete nebo jenom rychle přejedete kolečkem myši pro dobrý pocit. Ať už tak nebo tak, dobrou noc.

Z duše kytaristky

9. června 2015 v 18:29 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Čekám, uvnitř v břiše cítim jemné šimrání, jako když se poprvé zamilujete, nečekáte ten pocit, myslíte si, že vás nic nepřekvapí, ale pak příjde ta chvíle a vy myslíte, že začnete křičet. Chce se vám řvát a přemýšlíte jestli by to někdo slyšel. A tak jen stojíte a smějete se. Dumáte nad smyslem úsměvu a u toho se vám začnout klepat stehna. Takové trhání, jako kdyby vám někdo zevnitř stehen páral kůži. Dlaně se vám začnout pomalu zalévat horkem a srdce tluče čím dál rychleji. Ale vy si uvědomíte, že TOHLE, ten pocit, který nelze slovy popsat zažívalo už mnoho velkých hvězd před vámi, zvládli to a pár sekund před začátkem se nadechli, usmáli se a upustili kontrolu ruky na hmatníku. První akordy se rozezněly a vy víte, že teď je podium jenom vaše. Hrajete vlastní roli ve velké hře, kterou ovládají prsty a hlasivky. A ač se bojíte, pro tu roli jste byli vybráni a ať už budete úspěšní nebo ne, vždycky si vzpomenete na pocit a nervozitu před začátkem a zjistíte, že ikdyž máte strach, je to ten nejkrásnější pocit, který může hudebník mít.

Měsíčník | 2015 | Duben

2. května 2015 v 11:27 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Čauko lidi,

vím, že zase moc nepíšu a nechci se vymlouvat na čas ani na nic jiného. Prostě na blog zapomínám, nemám nápady a chybí mi odhodlání. Za tenhle měsíc jsem se konečně někam posunula, začala jsem chodit pravidelně cvičit, poznala úžasného člověka a prozkoumala další kousek Evropy, který si můžu odškrtnout ze svého seznamu. Něco se změnilo a něco zůstalo stejné, třeba můj odpor pro pravidelnost, hihi. Dala jsem si poprvé za tenhle rok pravou zmrzlina a taky dovolila sluníčku, aby mi dalo trochu té letní barvy. Sleduju a čím dál tím víc poznávám lidi okolo sebe. Například mi došlo, že smajlíky v chatech nemůžu brát vážně, jak víte, že za rozesmátým obrázkem někdo netrpí? Nevíte.. Ale o tom příště.
Konečně jsem se zase mohla projet na kole a na atletice šla běhat do terénu. Jaro jsem potřebovala, dodalo mi síly a já se mohla znovu nadechnout. Tak to cítím. Sice opravdu zapomínám na blog, ale nezapomínám na věci, s kterými jsem se s Vámi podělila. Píšu o dřině, o snech, o cestě, kterou každý z nás má a přestože Vám nesděluju každý svůj splněný malý sen, plním si je. Už jenom ta radost po každém vyčerpávajícím workoutu, že už to mám za sebou. Svaly na mě doslova křičí a já mám pocit, že jsem čím dál tím blíž k životnímu štěstí. To si nevybudujete za pár dní, je to na celý život. A přesto, že jsem ještě malá osůbka, musí se začít. Jsem spokojená, přijímám výzvy a buduji si vlastní tradice a zákony. Ale přitom jsem svobodná. Ráda si dělám radost věcmi a dokáže mi zvednout náladu, když se na mě někdo usměje. Dřív jsem si myslela, že v mém životě nikdy nic nedokážu. Ale to je pryč. Dala jsem sama sobě šanci změnit přístup a dobrou náladou se mi vrací ta dřina, kterou mi to dalo. Konečně jsem dál a cítím se skvěle. Dneska vám nedám žádné tipy na písničky, protože o tom bude snad samostatný článek. Jen Vám chci říct, aby jste nezapoměli na to, co jste se na mém blogu dočetli. Pracujte na sobě a ikdyž si myslíte, že se vám dřina nikdy nevrátí, vzpomeňte si na mě. Protože, ať děláte co děláte, vždycky to má smysl. :-)

- Změna způsobu myšlení, je recept na úspěch. - John Vanhra

Fitness zápisník |1) Začátky

4. dubna 2015 v 15:44 | Anet |  Beauty od Začátečnice
Krásné odpoledne všem!
Ani nevíte, jak ráda jsem zase rozklikla blog. Mám prázdniny a jelikož jsem už dlouho nevydala žádný článek, rozhodla jsem se vám zase ukázat kousek mého života.
Přibližně v lednu tohoto roku jsem se začala zajímat o zdravý životní styl. Za tu dobu, se toho stihlo hodně změnit. Snažím se jíst zdravěji, víc cvičit. Čtu různé blogy a ve středu jsem si koupila dubnové číslo "Elixíru", což jak možná někteří vědí, je časopis. I přesto, že se snažím získávat informace a vědět co nejvíc jsem pořád přesvědčená, že vědět všechno není v tomhle ohledu podstatné. Hlavní je mít silnou vůli, vědět, že pokud chcete něco změnit, musíte i něco obětovat. Začínám pomalu. Snažím se sladkosti ze svého života úplně vyřadit (ikdyž u takovýho sladkomaniaka jako jsem já to asi dá hodně dřiny:-D). Pít hodně vody. Jíst pravidelně a každou porci si pomalu vychutnávat (někde jsem četla, že pokud si budete jídlo "držet" v puse dýl a budete pomalu kousat, víc vás zasytí.) Začala jsem cvičit podle úspěšné americké cvičitelky Cassey Ho, která mi zatím sedí úplně nejvíc. Jsem bohužel dost velký odpůrce pravidelnosti. (Možná jste si už všimli, že mé články vychází převážně náhodně. Heh.:-D) A proto se snažím cvičit když mám chuť. Nechci aby to bylo jednou za týden, ale pokud něco začnu dělat z nechuti a z donucení, protože přece musim cvičit každej den! přestane mě to bavit a ztratím vlastně všechno odhodlání.. U mě to funguje a musím říct, že když se tímto "pravidlem" řídím, chce se mi pak cvičit mnohem častěji. :)
Co bych ještě chtěla říct je, že jak říkám na začátku článku, zajímám se o to teprve chvíli, nejsem žádný odborník, ani poradce. Chci si jenom dokázat, že žít zdravě se dá i bez životbroucích (je to slovo?!) diet, které podle mě akorát ničí tělo.. S ničím by se nemělo spěchat. :)

Na závěr vám chci dát tip, na vynikající večeři, kterou si dělám poměrně často a moc mi chutná. Doporučuji, ať dál nečtou ti, kteří nesnášejí tuňáka, protože na tom tahle dobrota vlastně stojí. Je to naprosto jednoduché, amatérské a rychlé, ale já na to nedám dopustit! :-D
Jediné, co budeme potřebovat, jsou:
- Těstoviny
- Tuňák ve vlastní šťávě (můžete vyzkoušet i v rajčatovém protlaku, který dodá víc chuti)
- Natvrdo uvařené vajíčko (jde zaměnit i za míchaná vajíčka)
- Cherry rajčata
- A sůl
Těstoviny uvaříme. K hotovým těstovinám přidáme tuňáka, na kostičky nakrájené vajíčko a rajčata. Podle mě je to skvělá a jednoduchá večeře, která je hotová za pár minut. :) Pokud jste tuhle rychlovku vyzkoušeli, rozhodně mi napište jak vám chutnala! :)

Mějte se krásně, s láskou Anet.

Měsíčník 2015 / Březen

22. března 2015 v 12:34 | Anet
Velikonoce! Taky jste tak promrzlí a máte toho pro dnešek dost?.. Heh, moje prsty si pořád ještě zvykají na teplo, proto než tohle dopíšu bude asi pondělí. Nicméně dneska je první Velikonoční neděle a já samozřejmě nesměla vynechat příležitost nashromáždit si jídlo zadarmo. Nevím, jestli to co leží naaranžovaný tady vedle mě je prokletí nebo vysvobození, ale mám k tý hromadě jídla respekt. Sice ještě nevím, co s tím budu dělat, ale zatím jsem si jistá, že do zítřka to snad nezmizí.
Tuším, že minulý pondělí jsem si zašla do dekorací koupit novou svíčku. Je to na stylu Yankee Candle, ale je cca o 200 kč levnější. Village Candle je zatím to nejlepší, co jsem z týhle kategorie vyzkoušela a jsem nadšená. Mám příchuť (přívoň?!) Granberry Grapefruit a nemůžu se vynačuchat.
Ve středu jsme dostali na češtině zadání psát "volným psaním" na téma Ticho. Zatím co ostatní ze třídy protáčeli oči, já se těšila, co ze mě zase vypadne. Proč mám pocit, že ve škole píšu lépe, než na blogu? Možná to tak bude, asi na mě ta tužka a papír působí lépe než klávesnice a monitor, co já vím.
Předem chci říct ó ano, jsem to ale romantik.
"Co je to ticho?"
--> "Krátké momenty mezi dvěma osobami. Díváte se jeden na druhého, z očí do očí. Nemusíte ani vidět tvar rtů a víte, že se usmívá. Oči toho o sobě hodně prozradí. Je to trans, něco co když trvá, trvá jakoby věčně a když to skončí, jako by to nikdy nebylo. Těžko se na tu chvíli vzpomíná a ještě hůř se ta chvíle vysvětluje. Ale je to něco, co je pro vás neskutečně důležité. Pocit, že pro někoho něco znamenáte. Důkaz, že mu chvíle s vámi nejsou jedno. Pocit toho, jak se vám zvyšuje sebevědomí a připadá vám, že ať řeknete cokoli, bude to špatně, nechcete tu chvíli přerušit. Přejete si, ať trvá věčně."

-Taky vás tak uklidňuje, když si přehazujete mandarinku z jedné ruky do druhé?
A teď už konečně k věcím, které chci zavést jako pravidelné, není to nic originálního, ale ten nápad je suprovej, takže tady jsou moje "Měsíční postřehy".

Jablečný song -
Iggy Azalea - Trouble ft. Jennifer Hudson


Malinová Kapela -
CHINASKI a pecky jako..
..--> Stížnost, Hlavolam, Každý ráno

Ananasová Nálada -
Zamyšlená, vysmátá, optimisticky naladěná

Borůvkové Jídlo -
Mysli od firmy Emco --> Ořechy a med (s mlíkem^^)

Banánové Video -
Budulínek vs. Galantní jelen
(Sakra, proč mi to jen někdo ukazoval.."Dobrý den, kozy ven, na na na na na na náá..")




Sama sebe se teď ptám, proč všude cpu to ovoce, ale aspoň máte recept na vynikající letní shake, který jsme měly včera v obchoďáku. Snad jsem vám dala nějaké tipy a uvidíme se zase někdy příště!

"Hej ty! Ano ty!.. Usměj se :-)"

Kam dál