Nestačí jenom přihlížet a litovat, musí se konat !
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Září 2014

Povel Manie / Díl první / Sedni, lehni

27. září 2014 v 18:53 | Anet |  ŽIVOT S BAFANEM
Ahoj! Vítám Vás u nové série, která bude součástí rubriky "ŽIVOT S BAFANEM". Tato série bude čistě pouze o povelech. Ať už jste zkušený cvičitel nebo úplný začátečník, ukážu Vám, jak Vašeho pejska učit ty nejrůznější povely. Povel Manie by měla vycházet pravidelně každý týden, buď v sobotu nebo v neděli.

SEDNI


Sedni, je jeden z nejzákladnějších povelů, který by měl zvládat každý pes. Já si osobně myslím, že pejska není vůbec těžké tento povel naučit, ale vždy se musí nějak začít, tak ať už alespoň krok po kroku :)

Rada na začátek, vždy, když budete chtít naučit svého pejska něco nového (ať už je to jakkoli šílené), dávejte mu za odměnu něco jiného, něco víc! Třeba, místo piškotu mu dejte kousek párku, šunky nebo něco podobně "lákavějšího". Uvidíte, že tréning půjde rozhodně víc od ruky :)

1. krok - Ukažte pejskovi, že něco máte a nechte ho si čuchnout.

2. krok - Lehce zatlačte na konec těla, druhou rukou udělejte nějaký pohyb, já používám například vztyčený ukazováček, který představuje povel pohybem ruky a řekněte Sedni!

3. krok - Pokud to váš pejsek splní, udělte mu velikou pochvalu a dejte připravenou odměnu. A pokud ne, nevadí, cvičení opakujte a hlavně neztrácejte trpělivost.

LEHNI
Lehni je další ze základních povelů, které by měl ovládat každý pes. Je už trochu težší než sedni, ale i tak Vašemu pejskovi určitě půjde :)

1. krok - Ukážeme pejskovi dobrotu.

2. krok - Stejně jako u povelu "SEDNI" budeme na pejska mírně tlačit, ale tentokrát na zádech. Druhou rukou ukážeme signál, tentokrát jiný (já dávám dlaň ruky k zemi) a řekneme rázné "LEHNI".

3. krok - A ani tady se nic nemění. Následuje velká pochvala! :)

Na co si dávat pozor?
Když budete pejskovi dávat slovní povel (řeknete "SEDNI"), povel neopakujte, tím myslím, abyste řekli to sedni jenom jednou a rázně, ne pětkrát, to by ho pak mohlo poplést.
A až budete pejska odměňovat, odměňte ho zrovna, nelovte zbytečně v kapsách nebo si pak bude myslet, že jste ho odměnili za něco jiného.

Příště si už ukážeme něco trochu těžšího, ale i tak doufám, že jsem někomu alespoň trošku pomohla :)

Další výplod lidské "inteligence" ..

21. září 2014 v 11:40 | Anet
-index.htm.jpg
Ahoj! Před pár minutami jsem narazila na facebookovou stránku "Pes je jídlo, ne kamarád". Když jsem viděla, kolik lidí, sdílí stejný názor, jako ten člověk, co tu stránku založil, udělalo se mi špatně.
Procházela jsem pár příspěvky, abych se o té stránce dozvěděla trochu víc. Takže, co si myslím, že má za cíl tato stránka? Udělat ze psů burger a přílohu k salátům .. Když jsem četla komentáře pod příspěvky. Bylo tam něco jako "hodná prasátka jíte a zlé psy ne, jsem rád, že se psi na jídelníčcích rozšiřují". Když vám vadí, že se jí dobytek, krávy apod.. Tak se prostě staňte vegetariánem, sakra! Kdyby jste nebyli hloupí, tak byste si uvědomili, kolik lidských životů už psi zachránili. A to nemluvím o hlídačích, kteří dokážou váš dům ochránit líp, než kde jaká technika .. Lidi, proberte se! Psi byli člověku užiteční už dlouhá léta předtím, než se narodili vaši prarodiče. A pořád jsou!
Doufám, že se do budoucna nestane z této jedné desetiny lidstva většina s tímto názorem a pokud ano, tak si troufám říct, že místo aby se lidé rozvíjeli, zasekli se a jejich inteligence klesá k bodu mrazu ..

To je můj názor.

Pár článků na tohle téma ..

http://zpravy.idnes.cz/zakazme-na-jidelniccich-psi-a-kocici-maso-zadaji-cinsti-pravnici-pwm-/zahranicni.aspx?c=A100127_103900_zahranicni_ipl

http://tyrani-zvirat-stop.blog.cz/0805/tyrani-psu-a-kocek-v-jirni

Příběh dívky a psa / část sedmá / Zábavná katastrofa

11. září 2014 v 20:27 | Anet |  MOJE PŘÍBĚHY
Agáta rychle přemýšlela a snažila se vymyslet něco, co by Vilmu uklidnilo. Ale ve své paměti tápala stejně jako v závěrečném testu z angličtiny. Zmohla se teda jenom na nervózní povzdechnutí. Vilma pochopila, že Agáta je stejně mimo jako ona. Obě věděly, že to bude náročné, ale nikdy nic tak těžkého nazažily na vlastní kůži. Když o tom slyšely v televizi, braly to jako nic. Stres a nervozita pro ně byla jenom malá překážka, teda, byla. Teď to byla velká zeď, která jim stála vždy před nosem. Obě tam stály a přemýšlely co bude dál. "Měly bysme se pustit do práce" vyhrkla Vilma a setřela si stékající slzu z tváře. Agáta přikývla. Ale, jak měly vlastně začít? Všechno bylo tak nové. V tu chvíli přišel do místnosti ten kluk, s kterým se setkaly při přijímačkách. Měl světle hnědé vlasy, které mu padaly do obličeje. Jeho namodralé oči ozářily celou místnost. Agáta cítila srdce až v žaludku. Už se chystala něco říct, ale Vilma ji předběhla."Ahoj Eriku!" zacvrlikala a pohodila vlasama. Stres byl náhle pryč."Čau holky!" řekl a lehce se pousmál."Ahoj" oznámila nervózně Agáta. Její seznamovací schopnosti byly na bodu mrazu. Nastalo krátké trapné ticho. Agáta se koutkem oka podívala na Vilmu. Ta se pořád usmívala a snažila se vypadat lhostejně. Agáta jí znala až moc dobře na to, aby jí to zbaštila. Po té tiché pauze, která Agátě připadala jako století, si Erik klekl k velkému kříženci. Byl to typický vesnický voříšek. "Přišel sem včera, jmenuje se Baron". Byl obrovský a huňatý, podle velkého zájmu, který se z něj šířil asi i přátelský. "Právě jsem ho chtěl vyvenčit" řekl Erik po chvíli. "Jdete se mnou?" Vážně se jich zeptal nebo se to Agátě jenom zdálo? A pokud jo, neptal se jenom ze zdvořilosti? Honilo se jí v hlavě plno věcí, ale žádná srozumitelná odpověď. "Jo, rády" řekla nakonec a v duchu si vynadala, že se jí nepodařilo vymyslet nic lepšího. Erik pomalu otevřel dvířka a navlékl Baronovi obojek. "Koho si berete vy?" Řekl a elegantně si přendal Baronovo vodítko do druhé ruky. Agáta tušila, že má co dělat, aby ho udržel, ale radši nedala nic najevo. "No .." Vypadlo z ní. "Mně se líbí Cookie, doufám, že spolu budou vycházet .." Erik pokrčil rameny a přistoupil s Baronem trochu blíž ke Cookieho kotci. Ten už najednou sledoval okolí s velkým zájmem. Nic se nedělo. Agáta tedy přistoupila ke kotci, popadla vodítko a pomalu vytáhla zábranu na dvířkách. Byl to zvláštní pocit. Sama byla zvyklá jenom na Alfonze. Navlékla Cookiemu obojek. Ten energicky vyskočil a zamířil si to přímo k rohu místnosti. Agáta za ním jenom směšně vlála. Erik a Vilma je pozorovali s úsměvem na tváři. Když se Cookie pustil do dlouhého očuchávání stěny, Erik zničehonic hodil Baronovo vodítko Vilmě a rychlým krokem se vydal k Agátě. Bylo pozdě. Cookie zvedl svou velkou, chlupatou nohu a ohodil nově nabílenou zeď. Všichni vyprskli smíchy. Po chvíli společného záchvatu se Erik zatvářil vážně." Musíme to uklidit, než to zaschne.. !" Ikdyž se snažil tvářit dospěle, jeho cukající koutky ho prozradily."Čím se otírájí psí .. No však víte co myslím!" To už se Vilma s Agátou zase válely smíchy po zemi. Pak vstaly a začaly přemýšlet, jaký přípravek by mohl odstranit ten flek. Nejhorší na tom všem bylo, že se místností začal prokousávat i dost velký zápach." Holky, myslete trochu! Pokud tohle ucejtí šéfka, tak mě zabije .. ! Vlastně mně i řekla, ať na vás dohlédnu. Ikdyž myslím, že dohlédnout na vás dvě je nesplnitelnej úkol." Potom se usmál.

Další půlhodinu strávili tím, že houbičkou na nádobí otírali stěnu. Občas tam přidali kapku mýdla. I přes to, že flek už nebyl tolik vidět, zápach teď už ovládl celou místnost. Vilma začala hledat v tašce. Erik s Agátou na ní se zvědavostí koukali a čekali, s čím se vytasí. Vilma vytáhla deodorant. "S vůní levandulí, fajn ne?" Řekla, jako kdyby to bylo úplně normální, stříkat na zeď deodorant, ale jelikož byl puch čím dál tím větší, nic jiného zřejmě nezbývalo. Erik pochybovačně kývl hlavou pro souhlas, ale jeho pohled mluvil za vše. Vilma tedy sundala víko a začala na skvrnu nanášet první dávku levandulového květu."Nedávej toho tam moc, je tady hodně psů a mohlo by jim to uškodit." Řekla Agáta a nervózně si kousala horní ret. Baron zatím spokojeně ležel na podlaze a s chutí ohryzával kost. Zatím co Cookie zkoumal kotce ostatních psů a díval se na ně povýšeným pohledem, jako kdyby říkal "Tu louži jsem udělal já! Takže jsem tu pánem a pokud vám ukápne jenom kapička na můj flek, nepřejte si mě!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!

ŽIVOT S BAFANEM - Moje agility a výstavní prázdniny

2. září 2014 v 13:10 | Anet |  ŽIVOT S BAFANEM
Ahoj! Vítám Vás u prvního článku z mé nové rubriky "ŽIVOT S BAFANEM". Jelikož s jedním bafanem žiju, tak by nebylo od věci, napsat pár rad, návodů a hlavně zážitků s ním. Yaspík 28.6. oslavil své čtvrté narozeniny. Je to už velký kluk, ale já ho mám pořád za malé štěně, což se mi někdy vymstí .. :D Ale teď k věci ..

Jak už název napovídá, dnes bude řeč o agility a výstavách, které se uskutečnily za tyto prázdniny. A bylo jich hned několik.. Agility miluji a věnuji se jim už 3 roky. Yasper se hodně zlepšil a opravdu tady platí věta, když chceš, tak jde všechno. První rok, co jsme dělali agility, mu lidé přezdívali buřtík na nožičkách, což byla tak nějak pravda. Je dlouhý a jeho nožičky jsou velmi krátké. Holt, prostě Pembroci .. :) Já si to nebrala nijak špatně a i sama jsem mu tak někdy říkala.. Ačkoliv mě dokázal u agility ze začátku velmi vytáčet, postupem času pochopil, že na tréningy prostě budeme chodit trénovat, ne čmuchat a značkovat svoje teritorium .. :D Na své první závody jsme vyjeli až v roce 2013 a byly to neoficiální agility závody "O Jaroměřský Preclík". Tyto závody dopadly opravdu katastrofálně a já si slíbila, že už nikdy nikam nepojedu .. Ale, moje soutěživost mě naštěstí vždy přiměla, zkusit to ještě jednou.

Letos 10.8 jsem byla na těch samých závodech. Všechno bylo stejné, okolí, většinou i lidé, vůně opečeného prasátka .. Ale, moje zkušenosti a schopnosti se od té loňské katastrofy hodně změnily. Věděla jsem co a jak a dokázala něco, v co jsem ani nedoufala. V kategorii nás bylo 16 zatím asi největší konkurence, jakou jsem zažila .. :D Příjde mi, že když jsem se to konečně naučila, lidi začali být lepší a jediné, co jsem ten den prohrála, je místo v pořadí, ikdyž 5. z 16 není špatné .. Došlo mi, že vždycky je co zlepšovat a ať si o sobě myslíme jak moc jsme dobří, většinou se najde někdo, kdo je lepší a ten někdo, nás posune dál. Kdoví? Možná příští rok :)
Další závody byly víkend před těmito. Konaly se v Trutnově ve skvělém areálu u Pěti Buků. Všichni byli moc příjemní a počasí nám taky přálo. Opět jsem se překonala a posunula si mojí laťku o kousek výš. Jak já se těším, až budu mít příležitost ji zase překonat. První roky mi v agility šlo hlavně o poháry, medaile, stupínek a "slávu".. Pff, teď už to beru hlavně jako moje vnitřní uspokojení a uchlácholení mé soutěživosti. :D
Co se výstav týče, jeli jsme na jednu do části Brna. I přesto, že je to od nás celkem dálka, absolvovali jsme to a pak už jsem se jenom nervovala u vstupu do kruhu. Měli jsme tam hodně "sourozenců", tím myslím Yasprovi sourozence :D On se rval s bráškama a my si povídali s majiteli. Byl tam i náš chovatel. Pán, kterého poznám už z dálky kvůli jeho klobouku a vousům. Yasper ho také vždy pozná, jako malý, měl totiž vždy možnost, si v těch vousech hrát. :D Kdybych to měla schrnout, výstava byla velice úspěšná. Yasper získal titul CAC, protože se stal vítězem třídy otevřené, kde nás bylo šest. Nikdy nezapomenu na to, jak mě pan Š. zastavil poplácal mě po rameni a řekl, že jsem mu udělala radost. Je to vlastně to nejhezčí, co se mi může na výstavě stát. Obdiv od někoho, od koho to opravdu zahřeje u srdce a já se pýchou div nepropadnu .. :D



Jak jste mohli vidět, mé prázdniny byly celkem nabité .. Ale, já jsem moc ráda, že jsem to všechno podstoupila, všechny ty naježděné kilometry stály za to, protože to co jsem si odnesla, mi nikdo nevezme. Skvělé vzpomínky :)


Poslední prázdninový den, aneb. "Jsem šíleně originální.."

1. září 2014 v 17:04 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY

Ahoj! Vím, že jsem tento článek měla pochopitelně napsat už včera, ale nějak jsem na to neměla sílu .. Pro začátek chci říct, že pro ty méně chápavé (nic ve zlým!), ta věta "Jsem šíleně originální" měla být napsána ironicky, ikdyž .. Když se nad tím tak zamyslím, přece jenom můj poslední prázdninový den neprobíhal zrovna nejrůžověji a celkem originální byl :D No nic, tak k tématu ..

Všechno začalo už v sobotu, ráno jsem něco snědla. Asi po hodině mi začalo být špatně, ale já to moc neřešila, protože to přece nic být nemohlo! Ha, ha, ha .. Odpoledne se konala taková trošku větší oslava narozenin, sešli jsme se, šli jsme na oběd, popovídali .. Vždyť to znáte. Už když jsem tam přišla, cítila jsem, že to nebude nejlepší. Šli jsme s taťkou pěšky a cestou jsme se stavili do hospody, dát si něco k pití. Dala jsem si tedy půllitr Kofoly (ano, poučila jsem se, už si jí nikdy tolik nedám! Slibuju! :D) No a tak ten oběd dopadl tak, že jsem si lehla na židle a odpočívala. Bylo mi neskutečně špatně a tak nějak to následovalo až do dalšího dne. Ráno jsem se vzbudila, byla neděle. Chtěla jsem ten den užít naplno a až bude škola, těšit se z krásných zážitků. Ale, bylo to přesně naopak. Dalo by se říct, že jsem celý den strávila ležením, pochrupováním a ládováním živočišného uhlí. :D Takže asi tak .. Mimochodem, už je mi líp, ale pořád to ještě není nejlepší .. :/ A jak jste strávili poslední prázdninový den Vy? :)