Nestačí jenom přihlížet a litovat, musí se konat !
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Srpen 2015

Další výpar mé mysli

10. srpna 2015 v 19:40 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
DALŠÍ VÝPAR MÉ MYSLI
Hladina se mírně vlní a vlny jakoby tančí po směru větru. Kdoví, jestli mohl Poseidon někdy existovat a pokud ano, miloval své mořské poslání? Třeba mu po padesáti letech začaly lézt ty pořád za sebou opakované zvuky vody vrážející do pevniny na nervy. Možná nechtěl ovládat pouze pobouřená moře a oceány. Už nechtěl být zodpovědný za smrt mnohých mořeplavců, kteří možná až zbytečně moc přeceňovali své možnosti. Třeba pády slavných lodí nezavinily jenom náhodné ledovce. Asi si řeknete, že mám jenom hodně velkou představivost a vlastně máte pravdu. Ráda vyvracím jinak jasné věci. Což jste si asi už všimli. Přemýšlím nad tím, proč je moře modré a voda samotná průhledná. Proč je zrovna zelená přirozená pro čistě přírodní produkty? Teď mě tak napadlo. Hodně věcí má v sobě aspoň trochu zelené. Věci, které původně vzrostly z drobných semínek a byly lidmi přetvořeny do něčeho semínkám méně podobného, jsou občas u svého konce napadeny plísní a postupně se spolu s ní mění v zelenou nechutně působící houbu.
Většina mých článků jsou v podstatě o ničem. Jen se snažím vypsat své myšlenky, které nedokážu slovy popsat. Je to pro mě takové vysvobození. Někdo si dá cigaretu, někdo lajnu a já píšu nesmyslné bláboly, kterým pak dám ještě nesmyslnější název.
Přemýšlím, jestli je na mých článcích vlastně něco normální. Začnu psát o moři, jdu přes Poseidona, zelenou houbu a skončím u hodnocení mého vlastního blogu. V jednu dobu píšu dva články za půl roku a pak se něco stane a já se mám pořád chuť hrabat v klávesnici mého mobilu. Pomalu mi dochází, že čtenář, který náhodou narazí na mé články nemůže pochopit můj styl psaní, protože v mém projevu tkzv. "název článku" vlastně vůbec nesouvisí s obsahem daného článku. Ale co už, výše jsem psala, že to většinou bývají jenom výpary z mých běžných myšlenek.

Jsme tady! CHORVATSKO 2015 /1

8. srpna 2015 v 15:14 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
.. Aneb. to psaní mě nějak chytlo!

CHORVATSKO DEN 1.
Obrovské hradby tvořené z vysokých hor a nepřátelsky vypadajících lesů. Vy pomalu překonáváte jeden tunel za druhým a přemýšlíte, jestli tohle ujíždění na určité místo má vůbec smysl. Dálniční rychlostí mijíte desítky domů, rezervací, lesů a tajemných zákoutí. Ani vás nenapadne vystoupit a vdechnout zdejší vzduch. Ochutnat místní vodu a projít se po sluncem rozpáleném kamenní.
Jenom obdivne hledíte na jinou krajinu a přijímáte nové obrazy, které si pak zarýváte do své paměti. Zapisujete nové dějiny své mysli. Čekáte, kdy se před vámi otevře velké údolí s modře se třpytijící hladinou.
Potřebujete utišit své smysly, tak myslíte na prsty se zabořující do písku a slaně nakyslí mírný vzduch. Vybavujete si, jak jdete po pláži. Chodidla, která se vám při každém kroku zabořují do písku o kousíček víc. Máte na sobě odrazové pilotky a na hlavě slaměný klobouk koupený speciálně pro tento plážový účel. Smějete se a najednou vám nový příval větru odfoukne klobouk do moře a posadí ho na jemně se pohupující hladinu, do které se opírá právě zapadající slunce. Vám stuhne úsměv a oči zabloudí někam do dáli, jakoby se chtěly vrátit do doby, která se dá přirovnat k pár otočeným stránkám v kalendáři. Tak moc chcete vrátit minulost, že vám zničehonic zvlhne oční okolí a slzy se vám začnou nekontrolovaně kutálet po tváři.
Někdy je těžké příjmout pocit, že to, čemu jste ještě nedávno říkali realita, je jenom prachsprostá minulost. Vámi zaryté obrazy ve vaší paměti se vrací ve snech a když myslíte, že jste smířeni, příjdou bez zaklepání a donutí vás zapřemýšlet.
Probere vás nový příval nečekané zimy a vaše myšlení je zase ve správné sféře. Klobouk už ani nevidíte, ale je vám to jedno, to co udělat měl, udělal. Přiměl vás zavzpomínat, ikdyž z bolestí v hrudi a zajistil, že nezapomenete.
Už vidím moře, asi bych měla konečně odpoutat zrak od poznámek v mobilu a začít zarývat i své dějiny. Zatím nashle.

Zabloudilá myšlenka

6. srpna 2015 v 22:12 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Taky máte někdy tu náladu, směsku emocí, při které se vám vybaví staré vzpomínky a pocity v těch daných chvílích?
Ehm ehm, drama začátky musí být.. Polovina léta 2015 je za náma a při otevření facebooku nám každá druhá stránka vnucuje fotky plačících smajlíků a pořezaných rukou. Statusy jako "Ten pocit, že už jsme v půlce a škola se blíží :'( *říz*" visí naprosto všude a pokud se kvůli přicházejícímu září nepodřežeme, jsme divní. Né, okey, trochu to překrucuju, ale občas si u tohohle "otevřenýho smutnění" mám chuť posvačit pár počítačových kláves.
No a co, že je polovina prázdnin?! Já to třeba vůbec nevnímám, snažím se tenhle drahocenný čas využít naplno (proto taky moje aktivita na blogu tak pokulhává, hihi), neříkám, že by blogování nebyl dobře využitý čas, to vůbec ne, ale čistě pro mojí osobu to není to pravé ořechové. Nicméně, nebudu odbočovat.
Tyhle prázdniny jsou snad první, u kterých vím, že jsem je vážně nepromarnila. Teda, zatím.. Možná to bude věkem a nebo taky možnostmi, které mi s věkem přibývají. Mám větší potřebu zlepšovat vztahy s kamarády, poznávat nové věci a zaměřovat se sama na sebe, zlepšovat svojí psychiku a sebeovládání. Např. jsem poměrně urážlivý a paličatý člověk a když nastane nějaká situace, kdy se moje tak trochu nežádoucí reakce propustí uzdě, snažím se zachovat chladnou hlavu. Tenhle postup mám z učebnic občanky, konečně mi ten předmět k něčemu byl, heh.
Zkuste to taky, máte ještě spoustu času. Měsíc, 31 dní, několik stovek hodin! Takovýho času! Když já si ve svém běžném školním dni najdu třeba jenom hodinku, dvě.. Využijte prázdniny aspoň jako prostor k sebepoznání. Ikdyž jste počítačový maniak nebo celodenní spáč, mějte na paměti, že za těch 31 dní už zase začnou povinnosti, pro některé vyšší, pro některé pořád stejné, ale přesto nějaké. Važte si prázdnin a nemarněte vaším časem, nikdy nevíte, kdy vás zasáhne blesk, když je bez mráčku :-).

Smysl osudu

2. srpna 2015 v 22:54 | Anet |  KAŽDODENNÍ CHVILKY
Právě jen tak sedím a přemýšlím nad smyslem osudu. Existuje to vůbec nebo se naše životní poslání prostě mění ze dne na den. Z hodiny na hodinu, ba ze sekundy na sekundu. Nevíte, zda za chvíli do Vašeho domu nenaboří auto nebo nepříjde doba ledová. V dnešní době je svět tak nepředvídatelný, že si musíte i omýt plechovku od kukuřice, abyste se vyhnuli smrti z potkaní moči. Třeba už nikdy nebude sníh a pravou bílou přírodní barvu uvidíme jen v grafických úpravách našich monitorů. Všechno se může zvrhnout a někdo omylem odpálí atomovou bombu. Je tolik věcí, které se mohou stát, že si vlastně ani neuvědomujeme, jak se máme skvěle. Jasně, někdo trpí bídou, hlady, narodí se s postižením nebo do špatné rodiny, ale pořád jsou věci, z kterých se můžeme radovat. Narodili jste se pouze s levou rukou? Buďte rádi, že máte tu pravou a vyhrajte s ní basketbalovou ligu. Každý máme své problémy a přesto, že si myslíme, jak máme nejhorší život plný nešťastných lásek, finančních problémů a menších starostí s nadváhou, není možné mít hrozný život. Vždy máte aspoň něco, pro co můžete žít. A pokud to "něco" nemáte, najděte to. Nikdo neříká, že osud je nalinkovaný návod k tomu, jak se dožít ke smrti. Podle mě, se pořád trochu mění, podle vašich nálad, činů a přemýšlení. Nikdy nebude jeden den stejný jako druhý a nikdy se nevrátíte do krásných vzpomínek, které zaplnily Vaši hlavu a zaterasily průchod zdravému rozumu. Vždycky budeme všichni tak trochu optimisti, protože věříme, že do nás ten blesk prostě neuhodí, když je bez mráčku.
Osud je jedno velké neznámo, které každý z nás jednou pozná. Já na něj věřím, díky pár věcem a nepotřebuju ho nějak vyhledávat a nadbíhat němu. Nepřemýšlím nad nejlepším řešením, dělám to, co mě právě napadne a pak se modlím, že jsem to udělala dobře, případně vyčítám špatná rozhodnutí. Ale co, všichni někdy chybují.
Dejme tomu, že tenhle článek je postaven na jednom zážitku a myšlence, která se kvůli nějakému důvodu odtrhla od dlouhému průvodu jiných. Možná si z toho něco vezmete nebo jenom rychle přejedete kolečkem myši pro dobrý pocit. Ať už tak nebo tak, dobrou noc.